Menu

9. O marmeládě.

12. 02. 2016, 17:15

Když jsem si tak nahlas říkala, o čem by mělo být další povídání, Vítek se zamyslel a z legrace řekl: “...o Tvých marmeládách třeba, víš, jak moc je mám rád.” Trochu jsem se zarazila. Proč o marmeládách, já přece nevyrábím marmelády! Tedy ne na prodej. Jen pro nás, ale to dělám spousty věcí. Nechala jsem to v tu chvíli být, ale nepřestala na to myslet. Co mají marmelády společného s mýdly? Určitě by se něco našlo...

Začal půst. V té souvislosti a v souvislosti s marmeládami jsem si vzpomněla na scénu z filmu Čokoláda, kdy hrabě de Renaud sedíce u svého stolu, v době půstu otevře skleničku s marmeládou a zase jí rychle přiklopí. Alfred Molina ten vnitřní boj ztvárnil naprosto přesvědčivě. Půst začíná Adamovým dnem, zvaným také Popeleční středa. To byl původně začátek nového roku, den, kdy vše staré shořelo na popel a Nový svět se z toho popela teprve rodí. Po 40 dnů, až do Velikonoc trvá toto období odříkání či omezení které se nemusí týkat jen potravin. Odpírání si, zredukování porcí, vynechání něčeho postradatelného se může týkat masa, živočišných produktů, sladkostí, alkoholu či něčeho dalšího za účelem zbožným, tedy duchovním nebo zdravotním, očistným. Prapůvod půstu je v dobách, kdy s koncem zimy lidem zásoby potravin docházely. A vzhledem k faktu, že způsoby dlouhodobého uchovávání potravin byly omezené a zbývalo už jen nemnoho toho nejtrvanlivějšího, tak se prostě omezit museli. Dříve, co si lidé sami nevypěstovali a neuchovali na dobu vegetačního klidu, to neměli. Jídlem se neplýtvalo, jídlo se nevyhazovalo, surovin, byť základních si lidé vážili. Zpracovávalo se bezezbytku. Jenže se časy změnily...

Dnes, v době super a hypermarketů, kdy je všude všeho dost a pokud na to máme, nic nám nebrání, koupit si celoročně cokoliv a v jakémkoliv množství, i když to zrovna nemá sezonu, nebo to v našich zeměpisných šířkách vůbec neroste. Hřešíme na to, žijeme v nadbytku a jak už to tak bývá, když nemáme starost o holé přežití, vymýšlíme blbiny. Paradoxně s nadbytkem a nástupem velkovýroby potravin klesá kvalita. Třeba chléb a brambory....dvě z nejzákladnějších potravin a jsou obvykle žalostné. Lidé chtějí víc za málo peněz, z pohodlnosti potraviny s delší a delší a nepřirozeně dlouhou dobou trvanlivosti a zrodily se nové, zcela nepochopitelné vymyšlenosti jako už oloupané syrové, v igelitu zatavené brambory. Potraviny mrtvé, jako kysané zelí bez bakterií mléčného kvašení, mléko, které nekysne a inertní bageta, co vydrží v plastovém pytlíku půl roku.

A tak máme, co jsme chtěli. Továrny na jídlo vychrlí víc a levně a vydrží to věky. A najednou to lidé nechějí a nadávají. Vadí jim éčka a konzervanty, vadí jim, že chléb je hnusný a brambory strašlivé, cukrovinky plné palmového tuku, sušenky a pečivo s margarínem místo másla, marmelády ve kterých je minimum ovoce a párky ze sóji a separátu. Vzpomínají na dětství, na chutě dávno zapomenuté, mluví o tom, že v časech našich babiček nebylo žádné bio, protože všechno bylo bio.

Od počítačů a z kanceláří utíkají na farmářské trhy, doma zanoří ruce do těsta podle receptu na Cuketkův pšenično-žitný a se zatajeným dechem pozorují sklenici na okně, jestli už v ní zelí začalo kvasit. Těm neohroženějším už také zrají sýry, nebo se někde ve spižírně suší pancetty a klobásy. Je fajn, když si osaháme, jak že to vzniká, co úsilí je třeba, jaká je spotřeba mléka na vyrobení kousku sýra, že proces zrání a kvašení a staření potřebuje svůj čas, prostor a podmínky a má-li výsledek stát za to, nedá se to nijak ošidit nebo urychlit a také seznáme, že to kolikrát nevyjde, protože to moc neumíme a ten proces nechápeme a že to není ono, jako když to udělá zkušený profesionál, který perfektně ovládá své řemeslo a je poctivý. Že vyrábět něco v malém je o něčem úplně jiném, než to vyrábět ve velkém. Že jedny lidské ruce vyrobí mnohem méně, zato však mnohem kvalitněji, než výrobní linka. Že pečlivost a láska, s jakou je ručně vyroben chléb, cukrovinky, sýr, uzeniny, ta marmeláda, všemožné nakládané potraviny, víno, octy a mnoho dalšího je v kvalitě a chuti znát. A také že kvalita má svou cenu, a že investice do kvalitního jídla nejen zvyšuje potěšení z něj, ale je především investicí do vlastního zdraví.

A pokud je řeč o zdraví, tak ruku v ruce se zdravými potravinami jde i péče o tělo a tedy i o pokožku, která je náš největší orgán a skrz ní jdou z těla ven škodliviny a naopak absorbuje různé látky zvenčí. Ty špatné, i ty dobré. Stejně tak, jako nechceme chemii v potravinách, tak jí nechceme třeba zrovna v mýdle, které je nepostradatelným pomocníkem při každodenní hygieně.

Dnes je tedy moje povídání spíše zamyšlením o tom, že vše se vším nějak souvisí, tedy i mýdla s marmeládou a taky o tom, že méně je někdy více, a že bychom, v zájmu zachování zdraví měli upřednostňovat kvalitu nad kvantitou Ať už se jedná o potraviny, nebo kosmetiku a drogerii. Půst zrovna držet nemusíme, ale tento čas by se mohl stát dobou, kdy se zamyslíme nad tím co a od koho kupujeme a v jaké kvalitě a třeba udělat nějakou změnu v životním stylu, ve které budeme pokračovat i nadále, až půst skončí.


* A mimochodem, Vítek je ten, kdo vytvořil tyhle webové stránky a stará se o e-shop. Tímto mu děkuji a dál mu za to budu vařit marmelády, které má tak rád. Bez konzervantů, s převahou ovoce a ne cukru. Třešňovou s hřebíčkem, jahodovou s vanilkou, grepovou, broskvovou, borůvkovou s marcipánem, ostružinovou s pivem, pomerančovou.... škoda, že je nemůžete taky ochutnat!
Ale vlastně, mohla bych pro Vás jako letní limitku udělat třeba jahodové mýdlo s vanilkou. Jmenovalo by se “Jahodová marmeláda” :)


Komentáře

Diskuze je prázdná.
váš email:
jméno:
text:

X

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie.